Začátek snu 17.díl

3. ledna 2012 v 20:38 | Pepi |  Blondie - Příběh na pokračování

Zdravím v a přeji krásný úterní večer:) vím v pátek jsme vynechyly jeden díl ,ale spisovatelka trošku zlenivěla a už nemáme díly napsané dopředu , ale nebojte určitě to bude pokračovat i když slýchám že už se jí do toho nechce ... ale proztím tu máme 17.díl :) tak přeji hezké počteníčko :)

Začátek snu 17.díl



"Míšo, co se děje? Tohle semnou nemá nic společného, že ne?" Otočila jsem se na něj s očima plných slz, neměla jsem ani sílu se mu podívat do očí. Přišel ke mně a zvednul mi obličej. "Tak co se děje?" Řekl s prosebným výrazem ve tváři. "Já prostě nemůžu…..omlouvám se." Skoro jsem ani nemohla mluvit. "Prosím, řekni mi to. Chci to vědět." Vážně vypadal, že mu na mně záleží. "Já ti nechci ublížit. Zapomeň na mě. Prosím." Odmlčela jsem se a podívala se mu do očí. "Ne to neudělám, dokud mi neřekneš, o co jde." Už začínal být netrpělivý. Vzdala jsem to. "Tak dobře, víš s klukama nemám moc dobrý zkušenosti, a jelikož mi dva docela dost ublížili tak si dávám od té doby velký pozor na to komu věřit a komu ne. Ve skutečnosti, si ale pozor nedávám, já jim rovnou věřit nedokážu a díky tomu jsem taky ublížila dost lidem. A myslela jsem si, že už to je za mnou, ale pak si přišel ty a řekl úplně to samí, co mi říkávali oni a vrátili se mi všechny ty starý vzpomínky bohužel i ty, že se klukům věřit nedá. Nikdo mi s tímhle nedokáže pomoc a nevím co dělat. Nechci tě ztratit, ale nechci ti ublížit." Z toho příběhu jsem hodně vynechala, ale řekla bych, že vám i jemu to bude muset stačit. Sebrala jsem všechnu odvahu a podívala se mu do očí. On mi pohled opětoval, přistoupil ke mně a obejmul mě. "Mě nezáleží na tom, co se stalo. Přísahám ti, že mě věřit můžeš, chápu, že oni ti to nejspíš říkali taky, ale udělám cokoliv, proto abych ti to dokázal a pomohl ti, protože vím, ne nebudu to opakovat, prostě tě mám rád." Zašeptal mi do ucha. Zrovna v tu chvíli se uvnitř mě odehrával boj. Mám mu věřit nebo mám zase podstoupit to riziko se znovu spálit. Stojí mi to za to? Třeba se to změní, třeba mi pomůže se z toho dostat. Co mám dělat? Do kola mi běželo hlavou.
"Míšo?" Vytrhl mě z přemýšlení. "Děkuju ti, za všechno." Usmála jsem se a on mi setřel poslední slzu, která se kutálela po mé tváři. "Znamená to, že na tebe zapomínat nemusím?" Zeptal se s nadějí v hlase. "Prozatím ne a prosím nezapomeň na to, co jsem řekla." Už se mi začala trochu zvedat nálada. "Neboj, budu se snažit." Řekl a podíval se na hodinky. "Asi by jsme, už měli jít." Šel mě, stejně jako minule doprovodit až k domu. "Můžu se na ně co zeptat?" Opatrně jsem se na něj otočila a on jenom přikývnul. "Proč já? Tisíce holek sní o tom, tě někdy vidět na živo nebo se s tebou jenom chvíli bavit, ale nakonec jsem to já, hloupá holka z Čech, do který si vrazil na ulici. Proč?" Na chvíli se zamyslel a pak řekl. "Protože, tobě zatím jako jediný nejde o to, kým jsem a nezajímá tě, že mě znají všichni. Protože ty si se semnou dala do řeči, aniž by si to věděla. Prostě doufám, že všechny holky nejsou stejný, jak jsem si do teď myslel." Už jsme stáli před mým domem, já se jenom usmála, dala mu pusu na tvář a se slovy "Ne nejsou" zašla do domu.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lucka Lucka | 4. ledna 2012 v 18:34 | Reagovat

Nečteš náhodou knížku Pád.?? :DDD

2 Blondie Blondie | 4. ledna 2012 v 20:54 | Reagovat

ne, nikdy jsem o ni ani neslyšela :D

3 onedirectioncz onedirectioncz | 6. ledna 2012 v 17:53 | Reagovat

Je to fakt super příběh už se těším na další díl !! :-D

4 LOLka LOLka | 21. března 2013 v 19:26 | Reagovat

husté!!!! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
free counters